Rozdíl mezi kabelem a optickým kabelem

Kabel: Když telefon převede akustický signál na elektrický signál a přenese jej po lince do ústředny, přenese ústředna elektrický signál přímo do druhého telefonu přes linku pro příjem. Přenosovou linkou během hovoru je kabel. Kabel se skládá hlavně z měděných žil. Průměr drátu jádra je rozdělen na {{0}},32mm, 0,4mm a 0,5mm, čím větší je průměr, tím silnější je komunikační schopnost; jsou zde také body podle počtu žilových vodičů: 5 párů, 10 párů, 20 párů, 50 párů, 100 párů, 200 párů Počkejte, zde uvedený logaritmus se vztahuje na maximální počet uživatelů, které kabel pojme; jsou tam i body podle balíčku, což moc neznám. Kabel: Je objemný, těžký a má špatnou komunikační schopnost, takže jej lze použít pouze pro komunikaci na krátkou vzdálenost.

Optický kabel: Když telefon převádí akustický signál na elektrický signál a přenáší jej do spínače přes linku, spínač přenáší elektrický signál do fotoelektrického konverzního zařízení (převádí elektrický signál na optický signál) a přenáší jej do jiného zařízení. fotoelektrické konverzní zařízení přes linku ( Převeďte optický signál na elektrický signál) a poté jej odešlete do spínacího zařízení a přijměte jej na jiném telefonu. Linka mezi dvěma fotoelektrickými konverzními zařízeními je optický kabel. Říká se, že se dělí pouze na počet žilových drátů a počet žilových drátů je: 4, 6, 8, 12 párů a tak dále. Optický kabel: Má výhody malé velikosti, malé hmotnosti, nízké ceny, velké komunikační kapacity a silné komunikační schopnosti. Kvůli mnoha faktorům se používá pouze pro přenos komunikace na dlouhé vzdálenosti a bod-bod (tj. dvě ústředny). Rozdíl mezi nimi: Uvnitř kabelu je měděný drát; uvnitř optického kabelu je skleněné vlákno. Optický kabel Komunikační optický kabel je druh komunikačního vedení, ve kterém určitý počet optických vláken tvoří podle určitého způsobu jádro kabelu, které je pokryto pláštěm, a některá jsou také kryta vnějším pláštěm pro realizaci přenosu optické signály. Terénní testy byly postupně provedeny v Šanghaji, Pekingu, Wu-chanu a na dalších místech. Brzy poté byl použit jako meziúřadový svazek v místní telefonní síti. Po roce 1984 se postupně začalo používat pro dálkové linky a začalo se používat jednovidové vlákno. Komunikační optické kabely mají větší přenosovou kapacitu než měděné kabely, dlouhou reléovou vzdálenost, malé rozměry, nízkou hmotnost a žádné elektromagnetické rušení. Od roku 1976 se vyvinuly do dálkových dálkových vedení, městských relé, pobřežních a transoceánských podmořských komunikací, stejně jako páteře kabelových přenosových vedení pro místní sítě, privátní sítě atd., a začaly se rozvíjet do oblasti distribuční sítě uživatelské smyčky ve městě, poskytující přenosové linky pro optické sítě a širokopásmové integrované digitální sítě s integrovanými službami. Kabel je obvykle kabel podobný provazu vytvořený stočením několika nebo několika skupin vodičů [alespoň dvou v každé skupině]. Každá skupina vodičů je od sebe izolována a často stočena kolem středu. Izolační kryt; zejména pro podmořské kabely. Za prvé: existují rozdíly v materiálech. Kabel je vyroben z kovového materiálu (většinou měď, hliník) jako vodič; optický kabel je vyroben ze skleněného vlákna jako vodiče. Za druhé: existuje rozdíl v přenosovém signálu. Kabely přenášejí elektrické signály. Optické kabely přenášejí optické signály. Za třetí: Existují rozdíly v rozsahu použití. Kabely se dnes většinou používají pro přenos energie a nenáročný přenos datových informací (např. telefon). Pro přenos dat se většinou používají optické kabely.